Tančí dvojice smíšené po kruhu, levým bokem do středu, D po pravici CH, CH ruce založeny vzadu dlaň do dlaně, D paže ve volném připažení (ne těsně u těla).
I. variant v délce 8 taktů
1. takt: D jeden delší přeměnný krok levou nohou šikmo vlevo vpřed (před CH), CH jeden delší přeměnný krok pravou nohou šikmo vpravo vpřed (za D).
2. takt – a: D poskok na levé noze. pravá noha vykopne šikmo vpravo zevnitř (špička vzhůru, pata dolů).
b: Ještě jeden poskok na levé noze, pravá švihem ohne zkřižmo před levou, špička chodidla vytočena šikmo vzhůru zevnitř, pata dolů. CH totéž na opačné noze.
3. – 4. takt = 1. – 2. takt, ale nyní D tančí jako prve CH a CH jako prve D. Vzájemným křížením nyní D za CH se vracejí na svá místa.
Pohyby taktů 1. – 4. se opakují po celý tanec. Může se tančit buďto na místě, nejčastěji se však pohybuje dvojice při tanci vpřed po kruhu.
Popsaná forma kołomajky se může obměňovat i postojem dvojic v kruhu čelem do středu, anebo CH uvnitř kruhu. D vně. Různým kombinováním jednotlivých kołomajkových figur vznikají další taneční varianty.
II. variant
Tančí dvojice smíšené po kruhu, CH zády do středu, D čelem. Držení rukou jako u I. variantu.
1. takt: Jeden delší přeměnný krok vpravo stranou (vykročí pravá noha), CH i D se od sebe vzdalují k sousednímu partnerovi.
2. takt – a: CH i D poskok na pravé noze, levá vyšvihne přednožmo zevnitř dolů.
b: Poskok na pravé, levá švihem přednožmo dovnitř kříží před pravou.
3. – 4. takt = 1. – 2. takt, ale naopak a opačnou nohou, dvojice se vracejí zpět k sobě.
5. takt: CH i D se otočí na místě třemi krůčky o 360° vpravo v rytmu polky, vykročí pravá noha.
6. takt = 2. takt.
7. – 8. takt = 5. – 6. takt. ale naopak a na opačné noze.
Tyto dvě základní formy kołomajky je možno kombinovat a tím vznikají rozvinutější tvary.
Děje se to hlavně v souborové praxi, impulsem k tomu jsou i širší kołomajkové nápěvy, jejichž domovem je právě Lašsko a Slezsko.
Tančí a hrají členové souboru Javorový z Třince Roman Krnoš (1972) a Martina Byrtusová (1976), Radim Musil (1971) a Lenka Dužíková (1976), Jan Orliczek (1976) a Martina Musiolová (1972), muzika jako v C. 1.