Žertovný honivý svatební tanec kot se tančil v Kojetíně na druhý den svatby před půlnocí. Muzikanti zanotili „intrádu“ a „komandant“ svatby zavelel „k nástupu“. Muzika spustila a všechno se dalo do pohybu. Staří a mladí se pochytali za ruce, nějaký mužský nebo kurážná ženská v čele. Nevěsta byla někde uprostřed řetězu. Někteří chytli panimámy za sukně a takto vytvořili jeden nebo dva souvislé řetězy. Uprostřed světnice nejprve zatáčeli polkovým krokem do otevřeného kruhu a pak pobíhali v různých vlnovkách. První (vedoucí celého kota) držela v pravé ruce šátek a občas jím zamávala nad hlavou nebo popohnala jednotlivé tanečníky. V průběhu tance se střídaly různé útvary, např. první dvojice a za nimi další vytvořily zvednutím spojených paží brány a postupovaly proti řetězu ostatních tančících, kteří těmito branami probíhali. Pak se začali mezi jednotlivými mezerami proplétat a procházet jednotlivými brankami podobně jako u dětské hry Pletla jsem. pletla jsem. Takto celý vázaný řetěz postupně proběhl jednotlivými brankami a v závěru opět v řetězovém uspořádání se zatáčeli do spirály, ze spirály vyběhli vpřed pod spojenými pažemi jednotlivých tanečníků atp. Po proplétání pod rukama, které se několikrát v kotu opakovalo, potom mohli také skákat na židle a na stůl a zpět a když už oběhli kdeco, vyskočili na okno a z okna na židli, která stála na ulici. Tam pobíhali libovolně dlouho sem a tam a oknem se vrátili opět zpět do místnosti. Tam se pak uchopily dvojice ke kolovému tanci, spojené paže napjaty vpřed ve směru tance a jednotlivě pobíhaly sem a tam cvalovými kroky po prostoru.

Poznámka: Podle sběratelky Ludmily Mátlové začala hrát někdy muzika po návratu do taneční místnosti „sósedskó“. Jednotlivé páry tančily sousedskou, ale i zde se ještě provozovaly různé žerty, např. některý stařeček se stařenkou při tancování se svalili na zem (stařeček podrazil stařence při tanci nohy). Ostatní páry ho napodobovaly, až z toho byla valná hromada.
Podle Sušila je to „tanec proplítavý, probíhavý nebo proléza-vý, při němž pod šátkem celá řada za ruky se držíc probíhá. Tanec ten na Hané u Kroměříže od ženáčů na svatbách užívá se.“

Tančí a hrají členové souboru Mánes z Prostějova ženicha a nevěstu Patrik Lachman (1977) a Kateřina Novotná (1975), starší pár Vladimír Vondra (1961) a Irena Lachmanová (1951), dále Vlastimil Votroubek (1954), Petr Vysloužil ml. (1977), Ivana Králová (1969), Andrea Matušková (1973), Eva Vysloužilová (1981) a Marie Vysloužilová (1955), muzika jako v A.1.