1. Aj zarzej, zarzej, muj koničku vrany přes pole jeduci, aby uslyšela moja nejmilejši v komůrce seďuci. 2. Jak ho uslyšela zaplakať musela o koňa vraneho, ně tak o konička jako o Janička, Janička švarneho. Točivý tanec z horských úbočí Beskyd a povodí horního toku řeky Ostravice, takt 3/4 někdy

1. [: Aj, v tym fojtovym haju šohajka chytaju, :] [: němožu ho chytiť, krotke nožky maju. :] 2. [: Aj, co vy tu dělotě, keho vy chytotě, :] [: od kereho pana povoleni motě? :] 3. [: A my mame povoleni od pana krajskeho, :] [: možeme si chytať

1. Na tej naši zatočině, tam še vodička toči, kery mo dvě galanečky, ja něch mi jednej pojči. 2. A jak pojči, jako pojči, ale horši navrat budě, jak ja na vojnu pojedu, ona o mě plakať budě. 3. Něpujdu ja od susedu eš budě bily mrazek, budě o mě

1. [: Ty, Ondrašu, synu miły, ty se dobře měť buděš, :] [: ty maš srco jako zbojnik, ty penize nabuděš. :] 2. |: Vem obušek, staň za buček, čekaj dobre přihody, 😐 |: a jak pujdě hrabě z krčmy, skul mu drva pod nohy. 😐 Tančí Lukáš Konopáč (1978),