Drał kozu nebozízem, drva rúbał motykú, ženu bíł motovidlem a dom chodíł s muzikú. Ďúp, stará, ďúp, najedła sa krúp, dycky dyž si poskočiła, jedna krúpa vyletěła, ďúp, stará, ďúp, najedła sa krúp. Na velickém kostele sedí łaštovička [: a pri ní sa tam modlí moja galánečka :]. Tanec do

Pány muziganty, kerý vyšjéj! Co je po tem dýfčaty, ked mu roky prejdú, keby mało sto złatých, ony sa mu zejdú. Pány muziganty a mne do tła! Nechytaj ma za kolena, sú tam samé kosti, ešte vyšéj, ešte vyšéj, dojdeš do radosti. A ta svatá Katerina aj ze svatú Helenú

Jací, tací, všelijací, chłapci nám choďáci, chłapci nám choďáci, chceli sobě zaverbovat, nedali vojáci, nedali vojáci. Tento tanec, zapsaný a zveřejněný Martinem Zemanem v do­bě, kdy ještě nebyl na Horňácku obecně rozšířen verbuňk dnešního typu, se tančíval jako ukázka dovednosti u muziky. Po předzpěvu taneční písně buďto sólisty nebo dvou,

Keď sem kosíł poza humny trávu, ej, keď sem kosíł poza humny trávu, [: prišly tri švarné děvčata za mnú :]. Já sem jim pěkné pozdravéní dał, ej, já sem jim pěkné pozdravéní dał [: a každéj sem inší dárek podał:] Verbuňk, čardáš, cifra, cifrování, verbování jsou nejběžnějšími používanými pojmy

Pred našim je pěkný stromek zelený, kdo tam ide, každý z něho odlomí, [: aj ty, moja najmilejší, taká si, dokáď chlapci neužijú tvéj krásy. :] Ani sem já nevěděla, co je zle, kdo si koho zamiluje, nech vezme, [: kdo si koho zamiluje može brat, leda by ju otec,

V Prešpurečku na rynečku, tam vojáci verbujú, a já půjdem, opýtám sa, co ně za tringelt dajú. Tančí František Okénka (1921) a Martin Hrbáč (1939) z Hrubé Vrbky, hraje Horňácká muzika Martina Hrbáče jako v B. 1.

Husárovi dobre je,  nic nerobí, len pije, štyry groše na deň má, eště z něho miłéj dá. Tančí František Jagoš (1927), Stanislav Jagoš st. (1950) a Jan Karásek (1960) z Lipova, hraje muzika souboru Lipovjan z Lipova jako v B. 9.

V Prešpurečku na rynečku, tam na vojnu verbujú, a já půjdem, opýtám sa, vrané koně mně dajú. A oni mně povídali, že ně dajú len dukát, škoda tebja, švarný šohajíčku, škoda tebja nastokrát. V Louce se tančíval nejčastěji verbuňk Na tú svatú Katerinu, ale i na jiné písně. Chlapci zazpívali

Hopsa, chłapci, od zeme, do ty koze požene, a já bych ty koze hnáł, ale sem sa vlčka báł. Štyry koze, pátý cap, kdo vyskočí ten je chłap, a já sem si vyskočíł, eště sem sa zatočíł. Horňácký odzemek je tancem pastýřského původu. Za svého mládí jej ještě tančívali někteří

Sejem, sejem konopice, aby boly rozrostnyce, pod stołem drobce, kura na nych zobce, [: máło nás, :] pojte vy, chłapci, mezi nás. Konopice jsou starým fašankovým tancem z Nové Lhoty (Lhotek). Tančívaly se ke konci fašankového úterku. Začínaly je tančit ženy, které se jednak k sobě postupně připojovaly a jednak