(rekonstrukce Zdenka Jelínková podle prof. A. Václavíka) Rúbal Hajčár obušenkem javořinu, běžala k něm Maryšenka přes bořinu, [: střehla ovce s Hajčárečkem do rána, ošálaná Marynečka plaka :]. Rači já mám svoju ženu než Marušku, dám si já ju vymalovat na obušku, [: na obušku přivázaná šnorečka, lepší moja Hajčárka

[: Nemožem, nemožem, ale si pomožem :], [: moja galánečka probodla sa nožem :]. [: Probodla sa nožem pro jedno slovečko :], [: že sem jí neřekl, moja galánečko :]. Tančí dvojice volně rozestaveny před hudbou. Při zpěvu taneční písně stojí dívka po pravici chlapce. Držení polootevřené: CH obejme D

[: Pod biskupskú horú hospoda malovaná :], [: a vní je šenkérka, dobré vínko dává :]. [: Přijeli ta páni, před vrátečky stáli:], [: šenkérku volali a vínečko ptali:]. [: Šenkýřko milá, nalej nám máz vína :], [: jak ho nenaleješ, donese nám jiná :]. [: Šenkýřka vyšla, ej, vínečko

Nad tým Častkovem, nad tú dědinú žalo tam dívča trávu zelenú, hoja, hojasa, trávu zelenú. Jak jí nažala, ohlédala sa, tam kde šohajek koně napásá, haja, hojasa, koně napásá. Když ho uhlédla, naňho volala, poď ně ju zdvihnút, nemožu sama, hoja, hojasa, nemožu sama. Nedívaj sa na pacholka, jak v

Měla sem milého jako rozmarýnek, vzala mně ho voda, když kvetl barvínek. Když kvetl barvínek, evandula zrála, vzala mně ho voda, nesla do Dunaja. Půjdu já k Dunaju, budu volat hlasem, voděnko dunajská, navrať mně ho na zem. Já ti ho navrátím, ale né živého, mosíš zaplakati, pohlédňa na něho.

[: Zrána jabloňku :], zrána jabloňku sadila, z večera sa jí ujala. [: Urost jabloňko :], urost jabloňko veliká, bys měla do roka jablíčka. [: A když už bylo :], a když už bylo po roce, vyšla Anička k jabloňce. [: Fúkaj větříčku :], fúkaj větříčku z Dunaje, zhoď ně

Na začátku tance přistoupí tanečník nebo více tanečníků, kteří si tanec zaplatili, před muziku a s bohatou gestikulací předzpěvují první sloku taneční písně, ke konci zpěvu zatleskáním přivolají tanečnice a na opakovaný nápěv začínají tančit (víření – viz dále). V průběhu tance pak při zpěvu jednotlivých slok stojí dvojice čelem k

[: U Hradišťa stójí šibeničky, :], [: a na ně věšajú a na ně věšajú dvě sestřičky.:] [: Kdyby ty sestřičky byly moje :], [: třeba o půl noci, o jednéj hodině šel bych pro ně:]. [: Ale to sestřička není žádná:], [: je to galánečka :] starodávná. Pekla vdolky