Pod horú oves drobný, kosí ho tam šohaj hodný, ej, kosí, kosí, nemá rosy, galánka mu tam vodu nosí. Až pojedu orati na dolinu, veznem si já poháňat moju milú, dyž tam méj miłéj nebude, kdo ně poháňati bude, zatočím si koníčky, jedem domů. Jaký fryštuk, taká večera, včéra była

[: V suchovskej hospodě pěknéj malovanéj, :] [: zabili tam stárka, :] jak tancovał v kole. Podívaj sa, miłá, z doliny do kopca, [: jakého ti vedú šedivého vdovca. :] Kde si była, [: Anduličko, Anna :], [: była sem já za horama sama. :] Čí sú to husky na

[: Pod Javornú horú zelenú, :] [: žało tam djévča, mé potešéný, trávu zelenú. :] [: Jak ju nažało, aj navázało,:] [: aj, na šohajka, mé potešéný, si zavolało.:] Počkaj na, milenko, počkaj na, milenko, na fraštáckém moste, na fraštáckém moste. [: Pošlem ty psanýčko :] [: po rybárskéj pošte.

Nad Javornýčkem spjévá hrdlička, co dełá miłá, krmí konýčka, krmí konýčka. Cože mu dává, seno aj oves, povez ně, miłá, [: s kým si spala dnes.:] Liboce sa, liboce, zelený lísteček na buce, zelený lísteček na buce. [: Ešte by sa libotał,:] [: keby mu vetríček šuchotał.:] Jde o starší

Tanec zapsán podle pamětníků a tanečníků: Jana Beno (nar. 1885) a Jiřího Zámečníka (nar. 1888). Jako tanečnice tančily Magdalena Zámečníková (nar. 1884), Rozina Zámečníková (nar. 1881) a Anna Sobková (nar. 1908). Ponýže Trnavy, chodnýček krvavý, [: ej, a kdo ho krvavił, šohaj porúbaný :]. Ponýže Dubovan chodnýček jako dłan [:

Néní lepší jak v nedělu, když sa všeci chłapci zejdú, [: každý má to svoje potěšení, to moje už leží v černéj zemi :]. Lipovský pán farár pěkně káže, rozdává obrázky, ruky váže, tydy-danaj, ja-danaj, tydy-danaj, ja-danaj. Co sa ně na mojéj ženě lúbí, kúpił sem jí boty, bosky chodí,

Nápěv a) = B.2 a) Hrajte, že ně hrajte, od konca do konca, a ty, naša šenkérečko, [: poď s nama do tanca. :] Ej, orešínko, orešná, ej, orešinko, orešná, šak si, má miłá, fałešná, šak si, má miłá, fałešná. [: V Lipově je rychtár velkým pánem, :] [: v

Drał kozu nebozízem, drva rúbał motykú, ženu bíł motovidlem a dom chodíł s muzikú. Ďúp, stará, ďúp, najedła sa krúp, dycky dyž si poskočiła, jedna krúpa vyletěła, ďúp, stará, ďúp, najedła sa krúp. Na velickém kostele sedí łaštovička [: a pri ní sa tam modlí moja galánečka :]. Tanec do

Pány muziganty, kerý vyšjéj! Co je po tem dýfčaty, ked mu roky prejdú, keby mało sto złatých, ony sa mu zejdú. Pány muziganty a mne do tła! Nechytaj ma za kolena, sú tam samé kosti, ešte vyšéj, ešte vyšéj, dojdeš do radosti. A ta svatá Katerina aj ze svatú Helenú

Jací, tací, všelijací, chłapci nám choďáci, chłapci nám choďáci, chceli sobě zaverbovat, nedali vojáci, nedali vojáci. Tento tanec, zapsaný a zveřejněný Martinem Zemanem v do­bě, kdy ještě nebyl na Horňácku obecně rozšířen verbuňk dnešního typu, se tančíval jako ukázka dovednosti u muziky. Po předzpěvu taneční písně buďto sólisty nebo dvou,