Keré dívča nemá doma frajíra, nech si sedne na łavečku u dvora, [: a nech píše na cedulku litery, litery, že ju nechce v tých Kosticách nikerý. :] Tančí Rudolf Tuček (1960) z Tvrdonic, muzika jako v J. 3.

U Lanžhota na dolině pásło dívča vrané koně, [: dojeli hajníci z pola, zajali koně do dvora :]. Tančí a hrají jako v J. 7

Do Trnavy, do Trnavy, došli chłapci z Břecłavi, dali oni sebě zahrát do Trnavy. Tančí a hrají členové souboru Břeclavan z Břeclavi Pavel Kadrnka (1968), Vlastimil Rampula (1970), Jiří Rotter (1970) a Lubor Zápeca (1973), muzika ve složení Tomáš Svačina (1975) primáš, Jan Rabušic (1978) a Soňa Salvétová (1978) housle-terc,

Za horama, za dolama, tam husári lógrujú, naši páni kapitáni kompanyje spisujú. Ty si moja najmilejší, ty si teho príčina, tys ňa vždycky vołávała do stodoly do sena. Tančí a hrají jako v J. 13.

Na zelenej lúce sedí zajíc, tema nožičkama proplétajíc, ked bych já ty nožky měła, také bych tak proplétała, jak ten zajíc. Tančí dvě dívky v postavení čelem proti sobě. Drží se za obě ruce vpředu křížem, pravé nahoře. Mezi sebou mají položeny 4 žitné slámky do čtverce, jejich konce přečnívají

Kde ju máš, tu tu tu, co sa ptáš, ty kluku, na vrch kamen pod brodvanem, šindelákem přikrytú. Tančí 2 chlapci čelem proti sobě. Každý drží v pravé ruce kratší vařečku. Nejprve přezpívají taneční píseň (vařečkou přitom gestikulují). 1. takt – a: Ze stoje spojného přeskok na pravou nohu, levá

Co to máš, Hanačo, co to máš za guču, jak veznu palicu, hned ti to roztluču. Neco za cibulu, neco za křen, neco zapłatíme, neco zapřem. Tančí dvojice smíšené po kruhu levým bokem do středu, D po pravici CH. Drží se za vnitřní ruce v připažení, vnější v bok nebo

Co to máš, Hanačo, co to máš za šaty, rozmarýn zelený, na každú neděli. Neco za cibulu, neco za křen, neco zapłatíme, neco zapřem. Tančívalo se na fašanky v úterý večer. Vyhlásila se „hanácká“. Muzikanti pak začali hrát nápěv „Co to máš Hanačo“. Chlapci si šli pro děvčata a jednotlivé

Jakákoliv vhodná polková melodie. Podlužácký třasák se tančí velmi jemně a lehce po přední části chodidla, s častým střídáním směru. Podstata třasáku na Podluží tkví v tom. že tanečníci s odlehčeným těžištěm tančí v každém taktu dvoučtvrtečním třemi krátkými krůčky s natřásáním shora dolu při každém krůčku. Začínají z dvihu

Zgubila sam portu, zeljeny věnac, kdo je mi ga našav, lipi mladenac. Aj ga by našav ne ga by ga da, šak mu moja mati dobre zaplata. Tvoja mati nyma čuda dukata, da by zaplatyla tu portu zlata. Tanec porta se tančíval před čepením nevěsty. Stará svatka nebo kmotra přivedla