Daleko, široko od tých Nových Zámků, stavjajú tam věžu ze samých šohajků. Ej, mojého, miłého, na sám vršek dali, złatú kopulenku z něho udělali. Vrtěná se tančívala původně jako samostatný tanec. Postupně se stala závěrem tzv. sóla, tj. jako poslední tanec v sérii valčík -polka – třasák – vrtěná. Vrtěná

Zdaleka poznám Lanžhočanky, majú vyblýšťané podkověnky, ajása héj, [: vyblýšťané podkověnky :]. Povyšívaná každá cełá, barvú, tulipánem, jabúčkama, ajása héj, tulipánem, jabúčkama. Ej, keď slunéčko pěkně svítí, Lanžhočanky sú jak v lúce kvítí, ajása héj, Lanžhočanky sú jak kvítí. V podání mladší generace se tančí lanžhotská vrtěná svižněji a rychlejšími

[: Jede, jede vývoza, po téj lúce zelenej :], [: po téj lúce zelenej, po rosence studenéj :]. [: Jede, jede k hájíčku, natrefil tam Aničku, :] [: natrefil tam Aničku, ona žala travičku. :] [: Ej, Aničko, Aničko, proč si taká červená, :] [: proč si taká červená, jak

Keby ste to moja mamko věděłi, jaký su já bez frajárky nesměłý, [: veru byste cełé noce nespali, co by ste mně frajárečku hledali :]. Moja milá zadrímała, já sem spał, volakdo mně za širúčkem pérko vzał, [: aj, to było z pěknéj modréj fijáłky, škoda mojéj starodávnej frajárky.:] Tentýž

Zavrť sa mně, cérečko, jak to plužné kolečko, [: ej, zavrť sa mně eště ráz, jak široký rubáč máš :]. Široký je, široký, šiła sem ho tri roky, [: ej, široký je velice, šiła sem ho k muzice.:] Nehleď, šohaj, na krásu, ošidíš sa do rázu, [: ej, nehleď, šohaj,

Za Dunajkem, za tým hájkem, plakało děvčátko švarné, co měło očenka černé, za šohajkem. Za Dunajkem, za tú vodú, plakało děvčátko švarné, co měło očenka černé, za svobodú. Tančí dvě dvojice, jedna ze starší, druhá z mladší generace. I. Zpěv taneční písně Obě dvojice zpívají společně (CH i D). Při

Zdaleka já poznám svoju frajárečku, [: červenú sukňu má, modrú zástěrečku :]. Pobíjaj, pobíjaj, [: bednáříčku bečku: ]. Už sem obešeł delú Břecłavu, Novú Ves, eště sem neměł takéj frajárky, jak mám dnes.   Vyłetěł pták hore nad oblaky, zazpívał si nade všecky ptáky, nade všecko stvoření. V tem brecłavském

    V tem brecłavském zámku, tam já mám frajárku, já ju dobre znám, až ju z rukú pustím, hned na druhú myslím, pomož mě Bůh sám. Očička má jako trnka, poskakuje jako srnka, to je, Bože, potěšení, ani možná lepší není. Keď sem išeł od méj miłéj zrána, zrána, viděł

[: Od Prešpurka k Dunaju, k Dunaju :], chłapci sa tam scházajú. Tančí František Kašník (1931) z Hlohovce a František Nešpor (1951) z Moravské Nové Vsi, muzika jako v J. 1.

Seděła sem v okénečku, šiła sem, [: pýtali sa oficíré, čí já sem :]. [: Nemyslite, oficíré, že vaša, :] [: mám na vojně šohajíčka, hojása. :] Tančí a hrají jako v J. 8.