Projevy tradiční lidové kultury v každodenním životě v obci jsou v dnešní době značně zredukovány v důsledku zásadních změn, jaké nastaly zhruba v předchozích sto letech, zejména pak v posledních desetiletích. Zřejmě nejvíce reliktů původního společenského života existuje v oblasti lidových zvyků, obyčejů, obřadů a dalších festivit, které jsou sledovány ve svébytném bloku (viz 3. Obyčejová tradice).

Je však možno zkoumat soudobé projevy společenského života především v souvislosti se spolky a společenskými organizacemi, které se vyvinuly v moderní době, kdy prošly značnými proměnami až do dnešní podoby.

4.1 Spolky a společenské organizace

Tematika spolků a společenských organizací, jakož i jiných typů sdružení je začleněna do oddílu nemateriální kultury. Jsou primárně spjaty s životem obyvatel měst, odkud se následně šířily do vesnického prostředí. Jde o sféru leckdy poněkud intimní, zahrnující i choulostivé momenty lidského života, prožívané i se snahou příliš na ně neupozorňovat nezainteresované osoby. Jde zejména o časté a pravidelné pobývání v hostinských podnicích, hodnocené mnohdy dosti rozporně.

4.1.1 Způsoby sdružování

Různé typy spolků a sdružení představují subjekty, které jsou výsledkem sbližování lidí. Jsou proto zkoumány jako způsoby a formy sdružování obyvatel měst i vesnic, jež mohou být formální (oficiální), schválené patřičnými institucemi, anebo neformální (neoficiální), vzniknuvší a dále existující spontánně. Zvláštním způsobem sdružování jsou specifické subkultury, vytvářené početnými skupinami lidí zaměřených na určitou činnost, výrazně prolínající jejich každodenní život a ovlivňující jejich životní styl.

4.1.1.1 formální (oficiální) kolektivy – sdružení lidí spojených za účelem naplnění předem stanoveného cíle, fixovaného písemně, obvykle zakotveného ve stanovách, schválených patřičnými státními úřady.

4.1.1.1.1 spolky a sdružení – oficiální instituce s formálně zakotvenou činností, schválenou patřičnými státními úřady, v níž byla původní spontánní činnost postaven a na pevný organizační základ, aby sloužila jako účinný prostředek k prosazení společných cílů.

4.1.1.1.2 místní organizace (odbory) nadlokálních  institucí – sdružení pracující na spolkovém principu a působící v jednotlivých lokalitách, ovšem prosazující ideály mnohem větší instituce s působností na rozsáhlém území a s centrálními orgány (obvykle ústředním výborem).

4.1.1.1.3 základní organizace politických stran – kolektivy aktivistů místních organizací různých politických subjektů, vyvíjející nejen politickou a agitační práci, ale též společenskou  a kulturní činnost v místě svého působení.

4.1.1.2 neformální kolektivy – spontánně vytvářená sdružení lidí blízkých navzájem věkem, zájmy, zálibami, smýšlením atd. ke společnému trávení volného času ve vhodném prostředí a ve vhodné společnosti :

4.1.1.2.1 stolní společnosti – neformální sdružení utvářené stálými  hosty hostinského zařízení nebo dílčí kolektiv uvnitř některé formální  instituce, např. spolku či společenské organizace. S. s.

4.1.1.2.2 kluby mládeže – spontánně vytvářená sdružení mladých lidí a dětí staršího školního věku (o nepříliš velkém počtu účastníků), zabývající se zájmovou činností zaměřenou na vhodné prožití volného času.

4.1.1.3 subkultury – skupiny lidí, zejména mládeže, v rámci širšího společenství, kteří jsou tvůrci a nositeli zvláštních, svérázných norem, hodnot, vzorců chování a životního stylu (např. trampové, skinheads, punkeři, sprejeři ad.), jejichž atributy mají za cíl je viditelně odlišit od dominantní kultury..

4.1.2 Místa sdružování – příležitosti ke sdružování                                 

Spolky a sdružení rozvíjejí svou činnost na víceméně stabilních místech, ve vybraných prostorách, vhodných ke scházení členů a následnému vyvíjení dalších aktivit. Tato střediska prioritně umožňují zábavu vlastní členské základny, ale některé typy jsou také  vhodné pro činnost obrácenou k veřejnosti, pro kterou ji spolky a sdružení pořádají.

4.1.2.1 spolkové domy – zvláštní budovy, sídla významných spolků v místě, vytvářená cílevědomě k  účelu

4.1.2.2 klubovny – prostory sloužící pro činnost jednoho spolku či jediného sdružení především k neveřejnému rozvíjení jejich činnosti, k pravidelnému setkávání členů,

4.1.2.3 hostince se zvláštními místnostmi – hostinská zařízení solidní úrovně, vybavená prostorami, vhodnými pro víceméně uzavřená zasedání zdejších neformálních kolektivů, zejména stolních společnosti, či k rozvíjení spolkové činnosti, zejména setkávání členů spolku na pravidelných schůzích a pěstování patřičně zaměřené činnosti..

4.1.2.4 hostince s hernami a hracím zařízením – hostinská zařízení vybavená zařízením a pomůckami pro pěstování různých druhů společenských her, jež umožňují utváření stabilnějších kolektivů častých hráčů i oficiálních spolků s formálně zakotvenou činností v podobě dané hry.

4.1.2.5 hostince s vhodnými prostorami k rozvíjení společenského života (tanečními sály) – hostinská zařízení vybavená rozsáhlými sály, v nichž spolky pořádají taneční zábavy, plesy, vystoupení ochotnického divadla, koncerty i cvičení  pro nejen pro členy spolku či sdružení, ale i pro širokou veřejnost.

4.1.3 Způsoby společného trávení volného času

Spolky a sdružení slouží svým členům zejména v jejich mimopracovní době, kdy vyhledávají lidi v různém ohledu sobě blízké, aby společně s nimi   prožili vhodným způsobem svůj volný čas. V každodenním životě – všedním i svátečním – tak členové oficiálních i neformálních kolektivů pěstují vlastní zájmy a záliby, věnují se aktivitám zacíleným ve prospěch širšího prostředí, v němž působí, včetně organizování různých slavností, festivit.

4.1.3.1 rozvíjení specifických zájmů a zálib – aktivity zaměřené na zabezpečení rozmanitých nezbytných zájmů jednotlivce, stejně jako  na pěstování různých koníčků, her  a zábav, na uspokojení rozličných sociálních, profesních, hospodářských, kulturních a společenských potřeb a zájmů člena.

4.1.3.2 rozvíjení společenských aktivit – vyzařování činnosti spolku do prostředí, v němž existoval a z něhož obvykle pocházela valná část jeho členů, a jeho působení na širokou veřejnost pořádáním různých forem zábavy či společensky prospěšných  akcí.

4.1.3.3 festivity (slavnosti) – účast spolků a sdružení (jejich zástupců i korporativně) na rozmanitých veřejných oslavách a slavnostech a také pořadatelství těchto akcí, jejich přípravy a realizace.

4.1.4 Začleňování prvků tradiční lidové kultury

Důležitou součástí (zejména z hlediska etnologie) činnosti spolků a sdružení je začleňování rozmanitých prvků tradiční lidové kultury. Tyto prvky jsou součástí jejich symboliky, vnitřních aktivit i prezentace vůči jejich prostředí, mají též závažný integrující význam. Oblasti, do nichž jsou začleňovány prvky tradiční lidové kultury, představuje:

4.1.4.1 symbolika spolků, sdružení a politických stran – využívání prvků tradiční lidové kultury jako odznaků spolků a společností.

4.1.4.2 (zábavná) činnost spolků – využívání prvků tradiční lidové kultury v zábavné činnosti, určené nejen pro členskou základnu, ale také pro veřejnost.

4.1.4.3 propagace programu spolků a agitační činnost –  začleňování prvků tradiční lidové kultury do vystoupení sloužících k reprezentaci spolků, jejich činnosti a cílů.

4.1.5 Významné osobnosti, aktivisté, iniciátoři

Ve spolcích a sdruženích často působily významné osobnosti, ať už místního, ale nejednou též nadlokálního formátu. Tito lidé zpravidla stáli u zrodu daného kolektivu a také (přinejmenším po určitou dobu) v jeho čele jako uznávané autority nebo členové oficiálního výboru, nositelé funkcí (funkcionáři). Byly mezi nimi i slavné celebrity, uctívané národní komunitou.

4.1.5.1 autority stojící v čele neformálních kolektivů – významné osobnosti, kolem nichž se seskupili jejich přátelé uznávající charisma autority, která je ovlivňovala nebo i řídila.

4.1.5.2 významné a slavné osobnosti, celebrity jako členové spolků a sdružení – osobnosti, které pomáhaly profilovat činnost složení spolků a společností a jejichž vlastní tvorba odrážela aktivity těchto sdružení.

4.1.5.3 spolkoví aktivisté, organizátoři, „činovníci“, „spolkaři“ – výrazné osobnosti lokálního prostředí, které se významně podílely na zakládání neformálních sdružení i oficiálních spolků, stály v jejich čele a které výrazně  poznamenaly veřejný a společenský život v prostředí, kde žily.

4.2 Vztahy v obci

Kromě výše vytčené tematiky spolků a společenských organizací je třeba zaměřit pozornost ještě i na některé blízké jevy. Zřejmě nejvýznamnější je starobylá instituce chasy, jež se v našem prostoru vyvinula ve středověku a byla pak rozšířena zřejmě na celém území  až do 19. století. V současnosti je doložena v oblastech s nejvíce živou lidovou kulturou.

Při výzkumu dnešní chasy se jeví nejdůležitějším zkoumání této instituce jako  způsobu sdružování vesnické mládeže a dále jako kolektivu iniciátorů, organizátorů a nositelů svébytných projevů lidové zábavy.

4.2.1 chasa jako způsob sdružování vesnické mládeže – úlohy chasy jako neformálního sdružení mladých obyvatel venkova.

4.2.2 chasa jako kolektiv iniciátorů, organizátorů a nositelů svébytných projevů lidové zábavy – chasa jako kolektiv vyvíjející aktivity, vycházející z jejího tradičního poslání.

4.3 Vztahy v rodině

Vztahy mezi obyvateli zejména venkovské obce se odedávna velmi těsně prolínaly s intimnějšími vztahy v rámci jednotlivých rodin. Vzhledem k relativní uzavřenosti jednotlivých vesnic docházelo k častému spojení rodin a tím i ke vzniku mnohých příbuzenských svazků. V posledních sto letech avšak nastal značný nárůst sociální diferenciace i mobility obyvatel, který se v tomto ohledu projevil destruktivně. Z minulých časů proto mají v dnešní době význam pouze některé z dávných projevů těsných vztahů mezi jednotlivými rodinami. Významnou roli dodnes hraje zejména kmotrovství.

4.3.1 kmotrovství – dobrovolně převzatá ochrana zástupce obce nad dítětem, jeho záštita.

Aktualizace: 26. 4. 2023