B. Malá Haná - horská oblast (Drahanská vrchovina)

O tancích z horské oblasti Malé Hané
Horskou oblastí Malé Hané rozumíme území téměř celé Drahanské vrchoviny. Je to rozsáhlý masív, který sahá od brněnských Hádů směrem severním a severozápadním až k Trnávce, Bouzovu а k Moravské Třebové, kde se spojuje již s Českomoravskou vrchovinou. Směrem severovýchodním zabí­há až k Litovli. Je to vcelku drsný kraj neobyčejných přírodních krás zvláště v krasových územích na Blanensku a v okolí Javoříčka a Mladče. Po taneční stránce lze vytypovat tři oblasti, lišící se od sebe některými tanečními druhy, jako je např. kolem Brna směrem k Adamovu, Křtinám, Mokré a Horákovu tzv. Brněnsko se svými tanci, zpěvy, hodovými aj. výročními i ro­dinnými zvyky. (Viz 1. část VI. dílu tohoto programu-Brněnsko.) Střed Drahanské vrchoviny tvoří horská část bývalé­ho okresu boskovického od Boskovic nahoru k Protivanovu, zvanému "střechou Drahanské vrchoviny", a dále pak k Prostě­jovu. Zde si říkají obyvatelé "Horáci" nebo též "Horani". Podobně též sousedí Blanensko s Jedovnickem, kde je doposud několik obcí s doposud živými tradicemi (např. Molenburk, na Jedovnicku Senetářov). Centrem Drahanské vrchoviny jsou Drahany v blízkosti další význačné obce Rozstání. Za Jedov-nicemi směrem k Lulči, Královopolským Vážanům a k Vyškovsku k obcím bohatým na tance i písně patřilo Krásensko, Myslejovice, Marianín a Rychtářov s Ruprechtovem, které se již blíží Rousínovsku a Vyškovsku. Tance této horské části se vyznačují osobitým tanečním stylem, který je nejvýraznější v Protivanově. Dynamika tanců kolových (třasák, rychlá polka, prudký obkročák) nemají jinde na Drahanské vrchovině obdoby jak co do temperamentu i výrazu, tak oso­bitosti provedení jednotlivých tanečních kroků. Celkový taneční projev protivanovských umocňuje ještě hudba - starobylý Kolářův "štrajch", jehož někteří členové žijí ještě podnes a další vyrůstají z jejich dětí. Z Protivanova pochází také velký počet zápisů lidových písní, a to jednak z doby novější (50. léta-doba výzkumů tanců a písní celé této oblasti), jednak starší, kde nejvíce zapsala sběratelka Františka Kyselková z Brna a protivanovský rodák farář J. Kolísek. Několik písní zaznamenal i František Sušil. Tance byly zaznamenány až začátkem 50. let při výzkumu Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČAV - tehdy ČSAV - v Brně (viz přehled literatury a pramenů).
V další významné a na tance bohaté obci Kořenci je taneční styl mírnější. Nejde však zde jen o mírnější styl, ale mnohé tance ukazují na bezprostřední styk s rovinatou Malou Hanou (srov. dříve již vzpomínanou činnost Boženy a Vladimíra Veselých z Kořence). Bohatství tanců bylo zjištěno i v Be­nešově, uprostřed mezi Protivanovem a Kořencem, kde dík místní hudbě Hofmanově (rovněž to byl "štrajch" jako v Protiva­nově, snad poněkud méně řízný, ale stejně osobitě vyhraněný) se rovněž uchovaly v živé paměti až do začátku šedesátých let.
Z tanců, které se v jednotlivých uvedených horských obcích na "střeše" Drahanské vysočiny tančily, nutno jmenovat z Protivanova především dynamické 2/4 tance zahradnickou (B.32) a břetvo (B.7) s úvodním protivanovským třasákem a s prudkým nadnášivým obkročákem v polootevřeném držení v závěru tance. U břitvy (břetve) jsou třasákové skočné kroky prokládány ještě otočením dvojice na místě čtyřmi poskočnými kroky doleva (CH couvá) a teprve pak následuje obkročák jako u zahradnické. Tanec se střídavým taktem, zvaný podle závěrečné figury šlapákové otáčky s vyzvednutím dívky hoptajč (B.13), střídá nejen taneční krok, ale i držení při tanci v souladu se zvyšujícím se tempem tance (viz popis). Skočný třasákový krok je i při výměně dvou a dvou protějších dvojic v křížovém tanci, zvaném podle písně kohótek (B.17). Rychlým tempem a se značnou dávkou komiky a škádlivého výrazu se vyznačuje protivanovská ševcovská (B.23), stejně jako zpěvem uváděná "mozekantská polka" (B.28)-vlastně také třasák. Proti tomu třídobý hulán (B.15) se střídavým laškovným pronásledováním tanečnice tanečníkem valčíkovými kroky u chlapce vpřed po kruhu s potlesky do dlaní a s následným společným tancem dvojice v podání manželů Kopeckých z Protivanova měl silný citový podtext. Ze dvou kontrastních částí se skládá i špacírka, podobně jako v ostatních horských obcích: z vážné procházky dvojic za sebou po kruhu, ukončené vážnými poklonami, a rovněž z třasáku (Protivanov-B.27) nebo z polkové dohrávky (Benešov). Nejdynamičtějším tancem, upomínajícím na před několika staletími vzpomínaný honivý tanec kot, je v Proti-vanově, stejně jak ve Žďárné aj. ostatkové Honění Kače (B.35) s následným řetězem (kotem) a se "ztracenou"- pometlovým, tančeným v Protivanově na "Nanynku" (Šla Nanynka do zelí). Z benešovských tanců a her kromě běžných tanců špacírky, řeznické, židovky, šotyšek aj. je zde nutno jmenovat tři varianty tance Čí je děvče (nejkrásnější je ve vázaném kroužku trojice-B.8-10). chlapecký tanec kozáckou (B.36). známou až na českomoravském pomezí a tanec ležák (B.37) neboli kolo mlýnské, tančené chlapci. Zvláštní formu má ostatkové skákání Na konopě (B.33), při kterém se spojí dvě a dvě dvojice nejprve do čtveřic čelných a později při vyskakování na "konopí, jablóška, len atp." se drží v těsném kroužku. Rozkošným tancem je "čtverylka" (B.11) tančená na kohótkovou notu ve dvou dvojicích.
Z Kořence, známého rovněž starobylými kroji, zvyky a tanci, připomínáme především starobylý štéc (A.2) s písní Roste borověnka borová-protějšek hanácké cófavé. Z běžných figurálních tanců je to ševcovský, žid, řeznický, dva příbuzné tance bič (B.5) a bičéček (B.6), tanec Na půl kola, šáteček, tesař, hulán, žertovný bednaříček se střídáním děvčat v závěru, tance, známé již z Velkých Opatovic, a tanec maso (B.19)-protějšek protivanovského hoptajče (B.13) a molenburské vehazuvané (B.31). V některých obcích byly zaznamenány přímé protějšky hanáckých tanců: šátečková z Horního Štěpánova-B.21 (srov. hanácké koně-trojke), tetka, kanafaska (Bousín).
Z Bouzovska a Konicka písňové sbírky Jana Buriana (nar. 7.5.1884 v Hvozdečku u Olomouce, sbíral v letech 1914-1939 v obcích Jesenice, Bouzov, Ponikev, Hvozdečko, Javoříčko, Mladeč, Bezděkov, Dzbel, Troubelice aj.), obsahují nápěvy a písně k tancům štéc (Ponikev), ocóraná (Bouzov). Na Jesenském zámku (tamtéž) a několik dalších. V roce 1942 vyšel ve Studiích z kulturních dějin střední a severní Moravy jeho článek Hudba na Litovelsku (Přerov 1942, s. 651). Burianovy záznamy byly východiskem též výzkumu tanců a písní v Javoříčku, Březině, Vojtěchově, Laškově, Jeřmani, Hvozdu, Ludmírově ÚEF ČSAV v r. 1958 (Z. Jelínková, O. Hrabalová). Z tanců se udržely v pa­měti nebo se ještě o určitých příležitostech tančily vápenická, ocóraná (v souvislosti s ní byla vzpomenuta i cófavá), žid, řezník, Či je děvče, pastéřská, šotyška, mazurka, třasák, na šest, šlapák, hubičková, legátková, Sel sem proso, Červené jablíčko, kolem se toč, Sivá holuběnko, káčer (Hotiké, Kačo...), kanafaska, hulán, ševcovská, maršolenka, strašák, zpáteční, cibulářská, hosečka. Jako hudební doprovod uváděli informátoři "štrajch".
Především Konicko s obcemi Konice, Kladky, Ludmírov, Milkov, Ospělov, Vojtěchov, Hvozd, Bohuslavice, Raková, Háčky, Ladín, Dzbel, až Biskupice u Jevíčka na Malé Hané bylo sběrnou a výzkumnou oblastí rodáka z Kladek Josefa Pištěláka. Tance pečlivě utříděné a zapsané vydal v publikaci Tance z Konicka (vyšlo v OKS Prostějov, 1988). Jím vytypovaná sběrná oblast navazuje obcemi Bohuslavicemi, Rakovou a Háčkami na Hanou. Hlavně však zahrnuje hornatější a chudší území Konicka (všechny ostatní shora jmenované obce kromě malohanácké obce Biskupic u Jevíčka s osadou Zálesí). Jednot­livé tance s velkým množstvím variant dělí podle pohybového i skladebného rázu a podle tanečních kroků. Podle životnosti dělí Jos. Pištělák tance na: polozapomenuté, k nimž patří zednická, zahradnická, cembálek, sedlácká, žabská, kadlecká. žedovka, kalamajka a švihák, tance doposud živé - troják (Češka), litery, šotyška, ševcovská, vápenická, pastéřská, drvařská, sekerečka, hulán, ocóraná, štéc, maršověnka, šlapák, zavádění (honění) kota (kocoura), zezulenka, serotči, zeman. Patří sem i dívčí i společné tance a hry. Pozornost věnuje i tanečním příležitostem a složce hudební, včetně složení muzik a jejich doprovodu lidových tanců. Nejvíce tanců se tančilo o ostatcích na "voračce" a o svatbě.
Podobně jako na Boskovicku, Blanensku a v obcích v okolí Krásenska a Rychtářova jsou i na Konicku tance co do stylu ráznější, břitší, zvláště tance dvojdobé s kroky polkovými, poskočnými, šlapákovými. Přesto však v žádné z těchto krajin nedosahují dynamiky a pohybové živelnosti jako v Protivanově.

B. 1 Štéc ze Dzbelu
B. 2 Štéc z Bohuslavic
B. 3 Štéc z Kladek
B. 4 Ocóraná z Vojtěchova
B. 5 Bič z Kořence
B. 6 Bičéček z Kořence
B. 7 Břetva z Protivanova
B. 8 Čí je děvče I z Benešova
B. 9 Čí je děvče II z Benešova
B. 10 Čí je děvče III z Benešova
B. 11 Čtverylka z Benešova
B. 12 Děvče z Lišně z Kořence
B. 13 Hoptajč z Protivanova
B. 14 Hulán z Kořence
B. 15 Hulán z Protivanova
B. 16 Kadlecká z Háček
B. 17 Kohótek (čtverylka) z Protivanova
B. 18 Maršověnka z Bohuslavic
B. 19 Maso z Kořence
B. 20 Má zlatá kolatá z Protivanova
B. 21 Šátečková z Horního Štěpánova
B. 22 Ševcovská z Kořence
B. 23 Ševcovská z Protivanova
B. 24 Ševcovský z Bohuslavic, Kladek a Hvozdu
B. 25 Šotyš z Marianína
B. 26 Šotyš z Protivanova
В. 27 Špacír z Protivanova
В. 28 Ta lhotská šenkýřka z Kořence
B. 29 Trakař z Kořence
B. 30 Troják z Molenburku
B. 31 Vehazuvaná z Molenburku
B. 32 Zahradník z Protivanova
B. 33 Na konopě z Benešova
B. 34 Bednaříček z Kořence
B. 35 Honit Kačo (kot) z Protivanova
B. 36 Kozácká z Benešova
B. 37 Ležák z Kořence
B. 38 Muzikantská polka z Protivanova
B. 39 Ocas z Myslejovic