B. Moravsko-slezské pomezí
MUŽSKÝ SKOK ONDRAŠ
Podle záznamů sběratelky tanců a objevitelky skoku Věry Šejvlové pojmy skok, lašský skok, Ondrašův skok, Ondraš, ale též i hajduk - hajduch jsou názvy mužského skočného tance z horského Lašska (tj. části Beskyd mezi Čeladnou a Morávkou). Podle různých zpráv byl znám i ve slezských Beskydách až k oblasti Jablunkovska. Je to vlastně tanec příbuzný valašskému odzemku, ale i skočným mužským tancům slovenským hajduchového typu. Tanec skok dožíval ještě po 2. světové válce. Podařilo se zaznamenat značné množství tanečních prvků, většinou zcela odlišných od valašského odzemku, ale spíše tíhnoucích ke zmíněným již slovenským tancům. Vyznačují se rázností a "hranatostí" některých cifer, které zajímavě kontrastují s ciframi lehkými, měkkými. Těžké, rázné cifry tančili většinou tanečníci narození po roce 1880. Mladší tanečníci znali pouze cifry lehké, na pružných nártech.
Zatímco odzemek se tančí na jednu základní píseň, písní ke skoku je celá řada, i když se je již nepodařilo všechny zaznamenat. Byl to zvláštní písňový druh. Stavba tance spočívá v tempové gradaci. Tanec je zahájen předzpěvem první sloky libovolné z množství tanečních písní. Tanečník nebo více tanečníků ji zpívá před muzikou ve volném, pomalém tempu.
Rovněž počáteční přehrávky taneční písně jsou ve volném tempu (s duvajovými kontrami). Tempo se stupňuje s přibývajícím počtem slok, které tanečníci mezi tancem předzpěvují, nebo se předzpěvované písně opět zpomalí, aby se znovu při přehrávkách jejich tempo stupňovalo. Řada předzpěvů a hraných slok jedné taneční verze vrcholí tzv. "friškem", kdy se kontry změní z duvaje na odrážky a tanečník provádí špičkové taneční prvky a figury. Výjimku tvoří tzv. Ondrašův skok (Ondraš) tančený na píseň Ty Ondrašu, synu mily, který má po každé zpívané sloce pomalou i rychlou část. Při předzpěvu tanečník zvedne ruku šikmo vpřed, mírně povolenu v lokti (ne do vzpažení). Při tanci pak, pokud paže nedoprovázejí funkčně pohyb, založí obě ruce za záda (hřbety položeny na kříži). Držení těla při předzpěvu je vzpřímené, při tanci jsou měkce pokrčena kolena a podsunuta pánev (nehrbit záda!). Skok tančil buď jeden tanečník sólově - a většina z nich měla své oblíbené písně i taneční prvky - nebo tančila dvojice, ale též čtveřice tanečníků. Bylo-li tanečníků více. měl jeden tanečník "komando" - tzn., že určoval druh i sled cifer (skoků) hlasitými povely.
Cifry pomalé.
Tančily se při předzpěvu, ale i při volném přehrávání taneční písně. Jsou to různě rytmizované podupy, drobné přeměnné kroky ("trojkročky") na místě, sunutí střídavě jedné a druhé nohy po patě do stoje přednožmo a zpět do přinožení atp. Typické figury skoku jsou s nákleky, kleky, povolováním kolen atp.:
a: Pravá noha se pokrčí jakoby měla klesnout do kleku a současně se sune za nohu stojnou po zemi (levé koleno povolí).
b: Stejným způsobem se sune pravá noha zpět do stoje spojného.
Dále totéž levou nohou.
Chůze.
Objevuje se v mnoha podobách :
a) Rázná chůze vpřed, kroky jsou dlouhé, podobné výpadům. Paže komíhají podél těla. Tato chůze může přejít až v dlouhé skoky.
b) Přídupy patami. Krok pravou a přídup levé paty. krok levou a přídup pravé paty (jde o jakýsi druh kroku s přídupy).
c) Drobné kroky vpřed na délku chodidla ("po desce"):
a: Výkrok pravou, levá pata opíše oblouček doleva po levé straně nohy stojné - pravé (pohyb vychází až z kyčle).
b1: Levá noha se opře o zem před špičkou pravé nohy patou.
b2: Levá noha rázně došlápne z paty na celé chodidlo. V dalším taktu totéž opačnou nohou. Noha výkročná došlápne těsně před nohou stojnou (krok "stopový"). Chodidla nohou se kladou na začátku tance do přímky před sebe - "po desce".
Tato chůze se provádí buď vpřed, nebo vzad. Pak v b1) došlápne druhá noha na špičku a v b2) došlápne pravou.
d) Kroky "do větvičky": Princip je stejný jako u chůze "po desce", ale chodidla se kladou patou dovnitř, špičkou ven. Stopa má tedy podobu větvičky. Je možno provádět vpřed i vzad. Důležité je rázné trhnutí paty do obloučku a šroubovitý pohyb celé nohy až do kyčle.
e) Přeměnné kroky různého charakteru:
- "Ďupkavé" (prováděné dupavě v přikrčeném držení těla).
- "Ďupkavé" poskočné zkřížením paty při poskoku buď nad nárt nohy stojné, nebo za její kotník.
Těžké přeměnné kroky:
a: Pravá noha vykročí šikmo doleva, levá přísun (postoj se napřímí).
b: Pravá rázně dokročí tak, že chodidlo se zvrtne špičkou doprava (držení těla se rázně přikrčí a dá celému kroku výrazný důraz). Rytmus kroku: 2/8 (a1, a2) a čtvrtka (b) podobně jako u polky.
Poskočné kroky.
Jsou rovněž několikerého druhu:
a) Obyčejné -
a: Výkrok pravou.
b: Poskok na pravé.
Možno provádět vpřed i vzad. Pata zvednuté nohy vždy kříží nárt nohy poskočné (špice vytočena ven).
b) Podtrhávané: Jsou vlastně stejné, ale dvakrát tak rychlé:
a1: Výkrok.
a2: Poskok na noze výkročné.
b1, b2 = a1, a2, ale opačnou nohou.
Poskoky jsou nízké, spíše je to jen trhnutí chodidla po zemi.
c) Poskoky na jedné noze vpřed i vzad.
d) Poskoky s přešlapy v rytmu přeměnného kroku:
a: Pravou, levou, přešlap (a1, a2).
b: Přešlap na pravou a poskok (v poslední osmině). Pata skrčené nohy se při poskoku zvedne k lýtku poskočné nohy, koleno vytočeno ven. V dalším taktu totéž opačnou nohou.
e) "Střihy": Poskočné kroky možno prokládat tzv. "střihy". Jsou to rychlé přeskoky (nebo přešlapy) z nohy na nohu, vždy s křížením paty druhé nohy nad nárt nohy stojné. Provádějí se v osminách: v jedné osmině s přešlapem na pravou nohu, levá kříží, ve druhé osmině s přešlapem na opačnou nohu. Tyto "střihy" je možno považovat i za samostatnou cifru tehdy, dělají-li se na místě s vytáčením pánve vždy v protisměru ke křížení paty nad nárt nohy stojné - jsou vhodné zejména pro část "friška".
Trojkročka.
Jak název naznačuje, její podstatou jsou tři kroky na způsob kroku přeměnného. "Trojkročka" je ve svých nespočetných obměnách všekarpatským tanečním prvkem (srov. "valaský krok" nebo "valaský skok" ve středoslovenském hajduchu atp.). Jsou to přešlapy na přední části chodidel (proto patří mezi tzv. "lehké" cifry). V rytmu - a1, a2, b nebo - a, b1, b2. Provádějí se na místě, z místa vpřed, nebo do stran. Tančí se buď hladce nebo poskočně (kolena buď jen pérují nebo se zvedají při přeskocích libovolně vysoko - podle zdatnosti tanečníka). Při přešlapu může přešlapující noha zkřížit buď před nártem nebo za patou nohy poskakující. Pata křížící nohy přitom směřuje vždy dovnitř, špička ven. Zvláštní "trojkročka" z moravsko-slovenského pomezí - schématem poněkud podobná "těžkému" přeměnnému kroku v oddílu skoků. Na rozdíl od skoků se zde však provádí na přední části chodidla velice "hustým", tj. drobným krokem (tedy skoro na místě), ve vzpřímeném držení těla:
a1: Pravá noha vykročí na přední část chodidla před špičku nohy stojné.
a2: Rychlý přešlap na levou nohu.
b: Pravá noha důrazně došlápne na plné chodidlo, takže její pata je asi uprostřed chodidla nohy stojné a špička směřuje kolmo ven od nohy stojné, trap se vytočí rázně doprava.
Tančí-li dvojice, postaví se čelem proti sobě, podají si obě ruce buď přímo nebo křížem a "trojkročku" začnou oba stejnýma nohama. Při vytáčení trapu se tedy paže střídavě přetahují.
Řezanky.
Jsou velmi četně používány a kombinovány.
a) Řezanka v čelném postavení:
a: Výskokem stoj rozkročný, čelný.
b: Výskokem stoj spatný (spojný).
Takto se opakuje v několika taktech.
Obměna řezanky čelné: Stoj rozkročný se postupně zvětšuje:
a1: Výskokem menší stoj rozkročný.
a2: Výskokem větší skok rozkročný.
b: Výskokem stoj spatný (spojný).
Tento prvek se tančí buď na místě jednotlivě, nebo v postavení čelem do kruhu v kolektivním tanci tanečníků v kruhu. Při této zvětšující se "řezance" možno postupovat též za sebou po obvodu kruhu.
b) Řezanka čelná, křížená:
a: Výskokem kříží pravá přes levou nohu, špičky chodidel vytočeny mírně zevnitř.
b: Výskokem výměna nohou.
Totéž možno provádět s křížením vzadu (pravá noha za levou nohu).
c) Řezanka bočná:
a: Výskokem do stoje výkročného pravou nohou (váha těla je rozložena na obě nohy).
b: Výskokem do stoje výkročného levou.
Totéž možno provádět v rytmu: - a1, a2, b1, b2 (v osminách).
Při všech druzích řezanky (kombinace stoje rozkročného a zkřižného, provedená výskokem) jsou vždy obě nohy na plných chodidlech.
"Zakládačka" - " předkládačka".
Jsou to přeskoky z nohy na nohu. při "zakládačce" zkřížením nohy za nohu stojnou, při "předkládačce" zkřížením před nohu stojnou.
a1: Pravá noha se pokrčí v koleně a křížem za lýtkem levé nohy dokročí na přední část chodidla za levou patu.
a2: Poskok na pravé noze, levá noha je pokrčena v koleně a špička vytočena ven. odlepí se od země.
b1, b2 = a1, a2, ale začíná překřížením levé nohy za pravou.
"Zakládačka" může být vysoká nebo nízká, podle toho jak vysoko se zvedají pokrčená kolena. Může být také lehká rychlá, nebo "do země přibitá" s podtržením chodidla místo poskoku. Co do prostoru se tančí na místě nebo s postupem vzad (rovně nebo po kroužku proti směru hodinových ručiček).
"Předkládačka" (křížené poskoky vpředu) - je totéž, jen s tím rozdílem, že nohy kříží před holení nohy stojné. Tančí se rovněž buď na místě, nebo s postupem vpřed.
Ostatní cifry.
Kresani holubka ("holubce").
Jejich podstata tkví ve střídavém stoji rozkročném a o výskoku se sražením pat v letu.
1. Výskokem stoj rozkročný, výskokem stoj spatný (spojný) v rytmu:
a, b (na každou dobu jeden skok) nebo v rytmu a1, a2, b1, b2 (na každou osminu jeden skok).
2. Výskokem stoj rozkročný a výskok se sražením pat v letu:
a1: Výskokem stoj rozkročný čelný.
a2: Odrazem z obou nohou výskok se sražením pat vnitřními stranami v letu. kolena vytočena zevnitř.
b1: Doskok do stoje spatného (spojného).
b2: Výskokem do stoje rozkročného čelného.
Někteří tanečníci kombinují několikrát po sobě pohyby popsané v a1, a2 (b1, b2 = a1, a2). Kresaní holubka je možno prokládat vždy ve čtvrtém taktu písnč obratem o 360°, tzn., že místo stoje rozkročného a spatného (spojného) se tanečník:
a: Odrazí ze stoje spatného (spojného) oběma nohama do výskoku.
b: Otočí ve vzduchu o 360° vpravo nebo vlevo a končí ve výchozím postavení.
"Oblučky":
Opisování obloučků ve stoji na jedné noze, druhou nohou s přednožením a unožením až do stoje spojného:
a1: Rázné vytrčení pravé nohy vpřed, pata po zemi.
a2, b1: Špička opisuje po zemi oblouk až do unožení.
b2: Rázné přitažení pravé nohy k noze stojné do stoje spojného.
Totéž naopak, opačnou nohou.
Obměna: a1: Pravá noha přednoží šikmo vpravo vpřed.
a2: Pravá kříží nad nártem levé nohy (pata směřuje dolů, chodidlo šikmo ven).
b1 = a1.
b2: Stoj spatný (spojný).
Možno provádět s poskoky nebo bez poskoků.
Jiné provedení téhož prvku:
a1: Pravá noha přednoží šikmo vpravo vpřed, pata na zemi.
a2: Pravá noha (vysunutá) se vytočí v kyčli tak, že špička ťukne o zem.
b1 = a1.
b2: Stoj spatný (spojný).
Možno provádět s poskoky nebo bez poskoků.
Vrcholné cifry.
Skok vrcholí jednak v tempu, ale u zdatných tanečníků především vrcholnými tanečními prvky:
"Kozaček": Přednožování střídavě jedné a druhé nohy v dřepu s meziskokem nebo bez meziskoku.
"Medvědí skok": V podporu ležmo za rukama se tanečník nízkým nadskakováním (odrážením) rukou i nohou od země otáčí buď dokola kolem osy. procházející středem trupu ve vodorovné poloze v podporu ležmo, nebo se pohybuje libovolně v prostoru. Nejzdatnější tanečníci si dokáží při odrážení od země současně rukama a nohama (obličejem k zemi) tlesknout do dlaní před tělem.
"Cifry medvědího skoku": Po několika odrazech od země současně rukama a nohama provlékne tanečník skrčené nohy mezi oběmi pažemi vpřed, takže změní polohu do podporu ležmo před rukama (obličejem vzhůru). Nebo v podporu za rukama (obličej k zemi) vymrští jednu paži upažením do předpažení tak, že se trup otáčí za vymrštěnou paží o 180° a tím se přetočí do podporu ležmo před rukama (obličej vzhůru). Nebo v podporu ležmo před rukama (obličej vzhůru), kolena mírně pokrčena, střídavě vymršťuje vzhůru na každou dobu vždy současně pravou paži a levou nohu a levou paži s pravou nohou. Děje se tak s přeskoky z jedné nohy na druhou (srov. tanec zbojnická z Uherskobrodska).
Obuškový: Skok se může tančit i s obuškem, který dává jednotlivým cifrám různé další možnosti využití. Přeskoky přes obušek držený tanečníkem oběma rukama vodorovně před tělem.
Tanečník přeskakuje obušek odrazem snožmo a s vysokým krčením kolen jednou zepředu dozadu, podruhé zpět. Přeskoky možno provádět i s meziskokem.
Přeskoky ve dvojici proti sobě. Střídavě jeden a druhý CH podsekává obušek pod nohy druhého CH, který jej odrazem snožmo přeskakuje.
Provlékání obušku pod koleny: v jedné době podává při přeskoku pravá ruka obušek pod kolenem levé nohy. ve druhé době naopak. Provádí se s poskoky.
"Oblučky": Popis viz nahoře. Obušek v pravé ruce opisuje současně s pohybem nohou kruh nad hlavou opačným směrem než špička chodidla.
"Zvryty": Jsou to obraty (zvrty) o 180-360°, provedené zvrtem nebo poskočně na jedné nebo drahé noze, při nichž obušek opíše kruh nad hlavou.