E. Uherskohradišťsko s Napajedelskem a Uherskoostrožskem
O tancích z Uherskohradišťska s Napajedelskem, Bílovickem a Uherskoostrožskem
Dolňácko Uherskohradišťské a Napajedelské se rozkládá po obou březích Moravy od Uherského Hradiště a Starého Města až po Napajedla. Po pravém břehu Moravy ustupují jednotlivé obce do podhůří Chřibů (Kudlovice, Jankovice, Velehrad, Tupesy, Břestek, až po Buchlovice). V horách nad Napajedly jsou dvě obce, Žlutava a Halenkovice, osídlené v minulosti obyvatelstvem z Valašska, které však se přizpůsobilo po taneční stránce okolním osadám. Opačným směrem na levém břehu Moravy se rozkládají významné a starobylé obce (Kněžpole, Bílovice a Topolná). Z Bílovic pak vede cesta kolem zámku, který připomíná Josefa Mánesa a jeho modely: Verunu Čudovou a Jana Postavu ze sousedních Březolup. Směrem k Částkovu a dále k Vizovické pahorkatině se blíží Pomoraví v lidovém tanci Luhačovskému Zálesí. Obce Jarošov, Mařatice, Staré Město, Kunovice, Sady (Derfle) a Podolí si podávají ruku na jedné straně s Uherskobrodskem a na druhé straně s Uherskoostrožskem. Od Kunovic směrem východním k Babím horám se rozkládá velká obec Hluk a dále obce Dolní Němčí a Slavkov, které jsme zahrnuli do Uherskobrodsk, Boršice a Horní Němčí, které jsou s nimi již v oblasti Karpatského pohoří. Boršice sousedí se Stráním a Horňáckem.
Ústředním tancem celé této vytčené oblasti je starý párový tanec sedlcká (-ký). Nejstarší zprávy o sedlcké z Uherskohradišťska jsou ve sbírce Františka Bartoše Národní písně moravské z roku 1889. Tam pod číslem 501 je otištěna píseň Má milá orala s černýma volama z Bílovic u Uherského Hradiště s označením sedlcká i s rámcovým popisem tance: "Chlapec zazpívá jednu nebo dvě sloky písně, hudba ji zahraje, pár se otočí na místě vpravo, vlevo a zas vpravo; pak zazpívá zas ona a hudba i tanec se opakuje." Písně k sedlcké z Bílovic jsou otištěny tamtéž v oddílu XIII. Písně hudecké, číslo 779 - 865. Další zprávy o sedlcké na Uherskohradišťsku z posledních 20ti let 19. století jsou obsaženy ve dvou případech i v dotaznících zasílaných Bartošovi hlavně místními učiteli z jednotlivých obcí (srov. Bartošova pozůstalost ve SA Brno, sign. G 33/K 5 - dotazníky. Fol. 22n - Kunovice, fol. 67- Tučapy). Tak se setkáváme na str. 25 s popisem tance z Kunovic, který není označen konkrétním názvem, avšak z popisu vysvítá, že jde o sedlckou ("zpívají ... starší hosté ... písně starší, při nichž jeden pár tančí ... tanečník zpívá sám a hudebník jej doprovází; hudebník jeho nápěv opakuje a párek poskoky a různými obraty tanec na místě provádí"). Jako jedna z tanečních písní je uvedena píseň Kdyby mě máti na trávu dala. V tomtéž fondu na str. 167 je uvedena tato charakteristika z Tučap s označením, že jde o sedlckou: "Starší lid zpívá tzv. sedlcké, mladší jarmareční ...". S podobnými charakteristikami se setkáváme i u učitele Josefa Hodka ve spisu Život moravských Slováku, Jaborovec 1912, uloženém ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti (sign. H 260, VIII - 1/39). Podle Hodka tanec selská v Javorovci, jak se obec správně jmenuje, se skládala ze zpěvu a z bočného víření oběma směry. Podobně jsem zjistila v Javorovci ještě začátkem 70. let při výzkumu tanců. Šlo většinou o jednoduchou dvoufigurovou formu sedlcké (zpěv a víření). Podobná jednoduchá forma byla zjištěna při výzkumech tanců i v dalších obcích Uherskohradišťska: Kunovice, Polešovice, Oře-chov, Nedakonice, Bílovice, Topolná, Březolupy, Jalubí, Částkov atd. Někdy se objevuje i třetí - individuální figura, při které se tanečnice obvykle točí sama na místě (někdy se podtáčí pod spojenými pažemi) a tanečník kolem ní nebo při ní podupává a "cifruje".
Sedlcká nebyla vždy označována tímto názvem, ale používalo se i jiného pojmenování. Tak v rukopisných materiálech z fondu učitele Menšíka Život dítěte po celý rok (sign. VIII - 6/26 ve fondech Slováckého muzea v Uherském Hradišti) se setkáváme přeneseně s tancem "súsedská" z Derfle na píseň Pod našim mosteček ... V roce 1970 byla zjištěna v Nedakonicích tzv. vrtěná, o níž informátoři sdělili: "To bývalo prv. Starší ženáči o hodech v pondělí si předzpívali před muziku, muzikanti jim to zahráli a oni tancovali. Zavrtěli sa s tanečnicú, chytili si aj druhú..." (zápis proveden na svatbě u Jestřabíků). K tomuto tanci prý se zpívaly "sedlácké písně". U sedlckých není neobvyklé ani pojmenování podle obce: častkovská, hucká, ve Starém Městě dokonce "staroměstský". Sedlcká nebývala vždy jen dvoufigurová. Tančívala se i třetí figura a někdy dokonce i určité mezifigury. Tak tomu bylo ve Starém Městě u "staroměstského". Jednou z mezifigur je i obcházení se dvojice přísunnými kroky kolem společné osy. Tato figura se tančila i v Uherském Ostrohu, ve Veselí nad Moravou, v Hroznové Lhotě, v Kněždubu ale i na Veselsku a Strážnicku. Někdy se při ní dvojice držely za pravé ruce (Blatnice u Veselí nad Moravou). Připomíná to starobylou figuru točivých tanců "zachodzeni", uváděnou Janáčkem v souvislosti s lašským starodávným, ale i s horňáckou sedláckou. V některých druzích sedlckých na Uherskohradišťsku a Uherskoostrožsku se objevují ještě další taneční prvky, např. při hucké začíná víření poskoky dvojice na místě s vykopáváním v lichých taktech vnitřní nohy vpřed a v sudých taktech ohýbání vnější nohy zánožmo. V dolněmčanské sedlcké, tančené skočným krokem začínajícím na vnější nohu, podobně jako řadu sedlckých na Uherskobrodsku, se objevuje figura, při které D poskakuje kroky poskočnými (jeden v taktu) kolem CH jednou dokola. Ostatní zvláštnosti sedlckých z Uherskohradišťska a Uherskoostrožska jsou dokumentovány na videokazetě. Mezi sedlckými jsou tedy typy bohatší a typy figurálně chudší. Rozdíly však jsou i v tanečním kroku a v jeho technice. Zhruba lze kroky sedlckých rozdělit takto:
a) krok se zvrtem
U starší taneční formy bývá klidnější, u mladších forem bývá živější a přechází až do kroku s mírným poskokem.
b) krok poskočný - "skočný"
Jak jsme poukázali již v bodě a) jde o umocněný krok se zvrtem. Vykračuje buďto vnitřní noha nebo vnější noha (viz Boršice). Druhá noha pak dopadá tvrdě celou plochou chodidla na zem.
c) krok s mírným podřepem na vnitřní nohu
(Kunovice, Ostrožské Předměstí.)
d) obyčejný rychlý krok nebo krok mírně běhový
Patří k mladším druhům sedlckých.
Vedle sedlcké patřil k ryze regionálnímu nebo lokálnímu projevu mužský skočný improvizovaný tanec, nazývaný dnes verbuňk, dříve čardáš nebo cifra. Na Uherskohradišťsku v okolí Uh. Hradiště a Starého Města se pěstoval v rozvitější podobě v rámci spolkové, souborové nebo "krúžkařské" činnosti. Podobně tomu bylo později i v Napajedlích, Kudlovicích, Topolné, kde se pěstoval po vzoru tanečníků z Hradišťanu a z Doliny (verbíři M. Kropáček, F. Vališ, V. Kolaja. H. Plevák, kunovický J. Tru-bák, tanečníci z Míkovic ze souboru Míkovjan atp.).
Z mužských tanců obratnosti a tanečních her se tančívalo kolo mlýnské (ve Starém Městě "jež"), ale také tanec hojačky (Boršice u Blatnice). V Boršicích se tančí i trefa pod názvem "juháska". Text a nápěv písně se podobá hajduchové písni k tanci "valaská" z Vršateckého Podhradí (Stojí juhás za bučkem, čítá ovce klobúčkem). Jak se sem dostala tato píseň i tanec, který připomíná poněkud slovenskou "medveďku", je otázka.
Největší počet tanců na Uherskohradišťsku, Napajedelsku a Uherskoostrožsku tvoří tance figurální. Mezi nimi je několik obzvláště charakteristických druhů, které jsou rozšířeny po celém Uherskohradišťsku a mnohé z nich i na sousedním Uherskobrod-sku, Napajedelsku a dokonce i na Luhačovském Zálesí. Některé mají varianty až na Valašsku (tanec sviňák s četnými odnožemi). Po celém Slovácku a rovněž i po celém Uherskohradišťsku a Uherskoostrožsku se tančí především trojicové figurální tance jatelinka, zahradnická - valášek - šátečková a hruška. Jiné druhy figurálních tanců se šíří pouze v určitých zónách. Pro Uherskohradišťsko a částečně i Uherskobrodsko jsou typické tzv. hopany. které se na Uherskobrodsku mísí s bajeryši. Mnohdy se oba názvy překrývají, zaměňují nebo se používají paralelně. Dalšími tanci zóny Uherskohradišťska - Uherskobrodska jsou husar, husárka, husárská nebo Rúbal bučka - buček, Na tom mostě, zahradnická atd. Typ sviňáka má také několik textových odrůd, které se odrážejí i v názvech: sviňák, A ty ševče zlínský, Kováříčku zlínský, Ty Tomášu zlínský, Ty mlynářu mlýnský. Rovněž tak šlapák, švihák, vrťák, sekera, ale také holáň, holaňa. Mezi trojdobými figurálními tanci, jejichž základ tvoří krok valčíkový nebo sousedské, se objevují různé druhy mazurek - sousedských. Dalším z trojdobých tanců je štajerka, velmi oblíbené byly šotyšky, tetka, letka - škrk (Ostrožská Nová Ves), školácká atd. Mnoho figurálních tanců kromě sedlcké zaznamenal v Ostrožské Nové Vsi Jan Húsek. Patří k nim ševcovská, řeznická, šotyška atd. Velkou taneční příležitost poskytovala svatba a ostatky. Zajímavým tancem tančeným o svatbě byla tzv. kolona, která byla kombinací kolového tance a řetězového probíhání brankou hořenou jednou dvojicí (Staré Město). Z období fašanku je znám tanec "na konopě" v Javorovci, kde se prolínal tanec žen v kole se symboly úrody (snopek konopí, věnec z cibule a věnec z česneku na hlavě a paličky lnu) s tancem párovým (prudký šlapák s přítomnými muži). Při tanci vyskakovali co nejvíce do výšky.
K tancům zahrnutým do oddílu E hrávala původně hudecká muzika, později "štrajch", nejnověji dechovka. Nejstarší muzika, kterou bylo možno na Uherskohradišťsku vystopovat, byla muzika gajdošská. Srov. materiály z rukopisné pozůstalosti F. Bartoše v SA Brno. sign. G 33/K 10. Bartoš zde mimo jiné uvádí pod heslem "muzika", že v Kunovicích hrály k tanci "dvoje husle a gajdy". V Blatnici pak rovněž byla "muzika stará: gajdy a dvoje husle."
V současné době se oživují a rekonstruují v uvedených oblastech tance i tam, kde už se přestávaly tančit. Jako doprovod hrává nyní muzika cimbálová.