F. Veselsko s Moravskopíseckem a Bzeneckem
O tancích z Veselska s Moravsko-píseckem a Bzeneckem
V podstatě jde o podobné tance nebo o varianty tanců jako v oddílu E. Opíráme se o zprávy a výzkumy tanců především v současné době z obcí Veselí nad Moravou, Hroznová Lhota, Kněždub, Tvarožná Lhota, Vnorovy na jedné straně a Písek a Těmice v sousedství Bzence na straně druhé. Nejdůležitější roli zde rovněž hrály tance točivé, sedlcká (někdy též sedlácká -Hroznová Lhota, Tasov), nebo nazvané podle obcí "písecká" a "těmická". Zásluhou souboru Radošov byl zapsán u téměř stoleté pamětnice tanec sedlcká(-ý) z Veselí nad Moravou ve starší podobě. V tanci se objevuje obcházení dvojice kolem sebe a zahájení víření poskoky vzdáleně podobnými poskokům u "hucké sedlcké". (viz E. 5) Sedlcká - sedlácká z Hroznové Lhoty, stejně jako sedlcká v Kněždubu, má kromě základních tanečních figur (pohyb při zpěvu taneční písně, společné víření dvojice, samostatný taneční projev chlapce a dívky), rovněž společné obcházení kolem sebe v držení za pravé ruce v připažení. Sedlcká ze Vnorov se tančí v podstatě stejně jako jednodušší forma sedlckých: pohupování při zpěvu, víření za pravé a levé lokty a samostatný taneční projev tanečníka a tanečnice. Jako zvláštnost se tu objevuje sedlcká ve trojici.
Protějškem točivých tanců je ve všech obcích mužský tanec verbuňk - čardáš. Poněkud odlišná je písecká sedlcká "rekonstruovaná podle popisu starých tanečníků" a podobně též těmická sedlcká. Figurální tance se zaznamenaly ve větším počtu ve Tvarožné Lhotě a ve Vnorovách. Tančíval se zde hojně tanec "slavík" (Strýče Slavíku), který v Tvarožné Lhotě tančí čtyři páry v postavení do kříže s umným vyhýbáním si probíhajících párů cvalem na protější místo. Kromě běžných figurálních tanců (řemeslnických tanců, šotyšek, trojicových tanců atd.) je pozoruhodný tanec "nebožtík" ze Vnorov, který sem pronikl ze sousední Strážnice.
Z tanečních her (holúbek - šátečková, legátková, palicová, káčer) se uchovaly téměř všechny v souvislosti se svatbou nebo o fašanku. K fašanku se pojí též klátková, zaznamenaná v Hroznové Lhotě, kterou podle písně Dyž bylo mája měsíce ... tančí na závěr masopustního úterku všechny ženy a muži v kole předávajíce si navzájem "klátek". V závěru tance pak první s klátkem vede za sebou celý řetěz tanečníků spolu s doprovodnou hudbou až na náves a jakmile obešli celou ves, vracejí se zpět do taneční místnosti, kde úderem dvanácté tanec končí. Při klátkové podobně jako při kotu vodí první celý řetěz po různých prostorových křivkách. Podobně jako v Hroznové Lhotě se tančila podle Rozky Falešníkové klátková i v Tasově. Začínala rovněž kolem na píseň shora uvedenou. Při zpěvu této písně postupovali tanečníci a tanečnice přísunnými kroky po kruhu za zpěvu taneční písně. Při poslední slabice každého verše všichni tanečníci hluboce dřepli, až se tanečnicím doširoka nadnesly sukně. Tanci se říkalo "na zelé" a tančil se proto, aby hospodyním, které se ho účastnily, narostly velké hlávky zelí. Proto ho někdy tančívaly pouze ženy. V další části taneční písně se kruh otáčel drobnými krůčky vpravo stranou (já střevíčky...). Na slovo velice opět ukročí stranou po kruhu a dřepnou až hluboko k zemi. Je to tanec s vegetativní magií podobně jako konopice v Nové Lhotě a konopě v Ratiškovicích a v Javorovci. První zpráva o klátkové z Veselska (patrně z Hroznové Lhoty) je uložena v Bartošově pozůstalosti v SA Brno. sign. G 33/K 3, fol. 1082. Další záznam klátkové, tentokrát přímo z Hroznové Lhoty, je v tzv. Šoupalově pozůstalosti v Hodoníně z dvacátých let tohoto století. Rozka Falešníková pak uvádí v katalogu k Národopisné slavnosti v Uherském Ostrohu - Předměstí v roce 1930 popis "klátkové" a tanec "na zelé" z Tasova. Podle jejího vyprávění pak autorka tohoto pojednání zapsala oba tance opakovaně v letech 1974 -1977. Úhrnně byly všechny údaje o tanci klátková na Slovácku zpracovány v článku téhož názvu Z. Jelínkovou (vyd. OKS Hodonín 1981).
V závěru "klátkové" i tance "na zelé" se obvykle tančila sedlcká. při které se např. v tanci "na zelé" hodně přičapovalo, aby narostly velké hlávky zelí. Takto tančíval malíř Antoš Frolka se ženou o fašanku. O fašanku se též prováděly různé taneční nebo pohybové hry žertovného rázu jako např. mlynářská v Hroznové Lhotě s napodobováním natřásání mlýnského složení.