B. Klatovsko
Pro Klatovsko, jako skutečnou národopisnou oblast, hovoří nejen úloha Klatov - historického sídla krajské správy území, kudy vedlo několik významných cest do sousedních německých oblastí a kde odjakživa pulzoval čilý život. Také zdejší lidové hudebně-taneční tradici vtiskla neodolatelný ráz neobyčejně výrazná činorodost obyvatelstva, která má své kořeny v rozmanitém prostředí kraje.
Na spojnici Českého lesa a Šumavy leží výjimečný okruh svérázných vesnic Chodska se svojí starobylou a obzvláštní trvanlivostí nadanou lidovou kulturou. Také šumavské klatovské Podlesí se vyznačovalo neméně rázovitými sociokulturními projevy. Příliv nových prvků přinášený sem zdejšími "světáky", nejen neohrozil domácí lidovou tradici, ale naopak těmito novými podněty pomohl zachovat jednoznačně veselý a družný ráz zdejších domácích sezónních zábav a tím i tradici některých druhů tanců. Mezi ně patřily především "křižáky" a řada jiných zábavných tanečních her. Do různorodého tanečního repertoáru Klatovska přispěl společenský život většího počtu malých měst a výstavných vesnic kolem Klatov, které prosluly množstvím řemeslnických a jiných profesních dovedností. Z nich překvapivě mohou čerpat své zkušenosti i dnešní ekologicky příkladná výrobní zařízení. Zajímavé exponáty výrobních nástrojů a dílen dnešní generace také dodnes zachovává v několika místních nebo soukromých muzeích.
Jednou z takovýchto charakteristických lokálních oblastí lidové tradice bylo Přešticko a Nýrsko, které po taneční stránce přirozenou cestou navazovaly na tradici chodských tanců typu "do kolečka", pronikajících tak do širší oblasti kraje.
Neméně důležitým podnětem pro rozvinutí selské domácí tradice bylo také těsné sepětí života venkovského člověka se společenským životem na zdejších velkých panstvích a zámcích. Pro celou chodskou oblast to byla zámecká panství Horšovský Týn a Trhanov a pro severozápadní oblast Klatovska Chudenice a Švihov, k němuž patřilo ještě v polovině 19. století 45 vesnic. Toto panství bylo již od 13. století v držení jednoho z nejvýznamnějších českých šlechtických rodů - Černínů, proslulých svou vysokou kulturností. Historické zprávy též uvádějí, že to byla pravděpodobně hraběnka Lažanská, rozená Černínová, která v roce 1723 na hradní bál v Praze "uvedla" své syny a dvě "slečny", kteří nakonec zatančili "po česku dokola". To se tato zámecká mládež mohla bezpochyby naučit právě na chudenickém panství, kde prý již v r. 1721 na počest císařovniny návštěvy u svatojánského ohně na zámku "při dudách a houslích sprostnější chasa své obvyklé tance tancovala". Že pravděpodobně šlo i o "kolečka", dokládá též zpráva zapsaná v Pamětech Jana Jeníka z Bratřic k r. 1776, kterak chasníci s panskými služkami a dvorskými děvečkami na place zámku k potěše přihlížející vrchnosti, "nejdříve něco způsobnějc tancovali" a pak "při houslích a dudách skákali do kola tanečného a vespolek točili se všichni".7 S takovými doklady o tradici jednoho tance se setkáme málokdy a proto není divu, že právě Klatovsku věnovali naši přední sběratelé lidových písní a tanců největší pozornost.8
7 Jeník z Bratřic, 1838; Zíbrt, 1960, s. 258, 259.
8 Erben, 1862 - 1864; Holas, 1908 aj.