Festivita je obecné označení pro svátek, slavnost nebo zábavu, díky které se daný den vyčleňuje z každodenní rutiny všedního života. Už v 19. století představovala festivita jedinečnou, periodicky se opakující nebo očekávanou událost, kterou si obyvatelé díky tradicím nárokovali a vítali ji jako součást vybočení z každodenního života, jako formu oddechu, osobního prožitku a gastronomického požitku. Byla charakteristická určitými typickými zvuky, barvami a další symbolikou. Prostorami pro realizaci festivit byly a jsou veřejné prostory.
Festivity jsou vázané na lidové obyčeje, rozsáhlou složku tradiční kultury. Patří sem projevy vázané na určitá data kalendáře (kalendářní obyčeje, nebo také výroční obyčeje), jednak na běh lidského života (rodinné obyčeje, obyčeje životního cyklu). Specifickou oblast tvoří obyčeje vázané na určité sociální skupiny (agrární obyčeje, vinohradnické obyčeje, řemeslnické obyčeje, obyčeje horníků, učňů a tovaryšů, studentů atd.).
Aktuální pozvánky na festivity najdete na naší facebookové stránce Web lidovakultura.cz:
Obyčeje kolem masopustu
Období od svátku Třech králů do Popeleční středy. Datum Popeleční středy je pohyblivé. Období masopustu, které vrcholí dny před Popeleční středou, se končí zpravidla v únoru nebo v březnu. Názvy jsou krajově rozmanité (masopust, ostatky, fašank, voračky, končiny aj.). V tradiční kultuře je to čas svateb, zabíjaček, zábav, obchůzek masek. Do posledních tří masopustních dnů se soustřeďují mnohotvárné, bohaté a svým původem a funkcí různorodé obyčeje – obchůzky, přestrojování, zvláštní jídla, tance a taneční hry, divadelní scénky a zábavy, v nichž se projevovala mužská chasa, ale i ženy, děti, cechy, spolky. Všeobecným znakem masopustního období jsou také masopustní merendy a plesy, příznačné pro městskou kulturu. Jako spolková sokolská maškarní zábava se rozvinuly od konce 19. století šibřinky.
Jarní a velikonoční obyčeje
Obchůzky s figurou smrti (vynášení smrti, zimy)
Obchůzka dětí s figurou znázorňující smrt, zimu. Váže se k Smrtné neděli. Figura má převážně ženskou, ale i mužskou podobu (Smrtka, Mařena, Smrťák). K obchůzce, jejímiž interprety jsou děti (dříve i mládež), zejména dívky, se vážou obřadní písně a říkadla. Starší formou vyvrcholení obchůzky je ničení loutky a poté společné pohoštění. Smrtná neděle – v církevním kalendáři postní neděle dva týdny před Velikonocemi.
Obchůzky s májkem (letečkem, jedličkou)
Obchůzka děvčat s ozdobeným stromkem (májkem, letečkem, jedličkou), provázená obřadními písněmi, říkadly, popěvky. Váže se převážně ke Smrtné neděli (navazuje vynášení smrtky nebo mu předchází), někde k neděli Květné. Květná neděle – postní neděle týden před Velikonocemi.
Velikonoce
V křesťanství nejdůležitější svátek roku zasvěcený vzkříšení Ježíše Krista. Slaví se první neděli po prvním jarním úplňku. Předchází jim přípravné období jarního postu, vrcholí ve velikonočním týdnu (pašijový, svatý týden), který začíná na Květnou neděli a končí velikonoční nedělí. V tradiční kultuře se na Velikonoce vážou obyčeje spojené s příchodem jara a nového období. Jsou to obřadní úkony spojené s očistou (obřadní umývání na Zelený čtvrtek, Velký pátek), s novým ohněm (pálení jidáše na Bílou sobotu), s čerstvou zelení (pomlázka).
Májové obyčeje
Stavění májů
Stavění listnatých nebo jehličnatých stromů, s kmenem očištěným od kůry, s ponechanou korunou ozdobenou stuhami a šátky před domy děvčat (individuální máje) nebo do středu obce (společný máj). Společné máje bývají ozdobeny praporem, figurou (dědek), lahví vína aj.; takový máj je středem zábavy s tancem. Je zvykem máj hlídat, neboť podřezání stromu znamená značnou újmu na prestiži místní chasy. Stavění májů patří k živým obyčejům na mnoha místech a ve většině krajů. Máj je zdaleka viditelným znakem květnových dnů a tak prestižní snaha ji ubránit má dodnes svou váhu.
Kácení máje
koncem května je spojeno s žertovnými, zpravidla improvizovanými scénkami maskovaných postav podle tradičního schématu (jedni přicházejí máj podřezat a ukrást, druzí tomu brání). Získat zelený vrcholek z máje je prestižní záležitostí a dochází proto často k zápasu o něj.
Svatodušní svátky, letnice
Pohyblivé církevní svátky na počátku léta, slavené 7 týdnů po Velikonocích. Podle církevního kalendáře patří do velikonočního cyklu.
Svatodušní královské průvody – obyčej volit si krále a pořádat průvody a jízdy a hry s postavami krále a královny a jejich doprovodu v různých formách a s různými názvy): obchůzky děvčat s tancem (královničky, králky, chození s královnou), pěší průvody a jízdy chlapců na koních s králem (honění krále, jízda králů, hra na krále). Objížďky s králem na Moravě mají dnes podobu lokální folklórní slavnosti (Troubsko, Kralice, Vlčnov, Hluk). Živou součástí objížděk s králem je tradiční vyvolávání, v nichž vybraní mládenci (vyvolavači ve verších oslovují různé osoby, připomínají události, jež se v obci staly, vyzývají k dárku.
Božítělové obyčeje
Boží tělo – v katolické církvi svátek ustanovení svátosti oltářní, reálné přítomnosti těla Ježíše Krista v eucharistii. Navazuje na velikonoční cyklus a připadá na desátý den po letnicích.
Výroční ohně
Pálení hranice dříví k určitým dnům v kalendáři: v tradiční kultuře to byl svátek sv. Filipa a Jakuba (30. 4.) a sv. Jana Křtitele (24. 6.). Pálení čarodějnic 30. dubna je i v současné době živým obyčejem na mnoha místech ČR. Je zvykem spalovat na hranici (má podobu kupy dříví nebo je postavena z polen do kónického tvaru) slaměnou figuru čarodějnice, někde také házet do výšky březová košťata napuštěná smolou, dehtem. Iniciátorem obyčeje byla hlavně mládež, dnes jsou to často místní organizace. Obyčej je příležitostí k společnému posezení mládeže, rodiny s dětmi u ohně s občerstvením.
Posvícení
Tradiční slavnost posvícení (hody, kermaš) obce vázaná ke dni patrona kostela (nebo posvěcení kostela), spojená s hostinou, k níž se schází širší rodina a příbuzenstvo. Má společensky integrační úlohu. Představuje soubor obyčejů, zábav a her, k nimž se vážou zvláštní písně, tance a taneční hry, ale i pečivo, obřadní předměty, oblečení a ozdoby hodovníků. Obsahuje prvky společné (např. hodování, posvícenská husa, tradiční taneční zábavy, stánky s pouťovým zbožím, střelnice, kolotoče aj.) a krajově vyhraněné, spojené s tradiční úlohou chasy, zejména na Moravě:
Sklizňové slavnosti
Dožínky (dožatá, obžínky)
Slavnost po ukončení žatvy, která se konala na rolnických hospodářstvích, na velkostatcích, v zemědělských družstvech. Jádrem dožínek je předávání věnce z obilí (hospodáři, majiteli či představiteli zemědělského podniku), které iniciují sami pracovníci při žních, a následné pohoštění. Vedle dožaté jako oslavy pracovníků po sklizni obilí sledujeme v 19. a 20. století slavnosti širšího společenského dosahu, pořádané spolky, politickými stranami, zájmovými sdruženími (obecní, spolkové, národní dožínky).
Dočesná
Slavnost po ukončení sklizně chmelu, spojená s průvodem, předáváním věnce z chmelu (tyče ovinuté chmelem aj.), pohoštěním a zábavou. Rozvinuly se slavnosti širšího společenského dosahu (dočesná v Žatci).
Vinobraní
Slavnost spojená se sklizní vinných hroznů; v průvodu bývá nesen velký střapec z hroznů, do slavnosti jsou zařazeny prvky starých vinohradnických zvyklostí (zarážení hory, čtení horenských práv). V podobě taneční zábavy, odehrávající se v prostředí vyzdobeném hrozny a oživené žertovným pokutováním „zloděje“ hroznů, se vinobraní ujalo všeobecně, i v oblastech bez vinařské tradice.
Advent
Začátek liturgického roku, období 4 neděl před Vánocemi. V tradiční kultuře jsou pro tento čas charakteristické obchůzky s maskami, věštění, magické úkony na ochranu před škodlivými silami a také průvody maskovaných postav, představujících fantastické bytosti, světce, zvířata, žertovné figury atd. Prolínají se v nich kulturní vrstvy různého původu a charakteru. V poslední době se ujalo zdobení interiéru adventním věncem, jež má původ v německé tradici.
Obchůzky barborek
v předvečer svátku sv. Barbory (4. 12.), bíle maskovaných dívek a žen. Vcházely do světnice a přikazovaly dětem, aby se modlily, pak nadělovaly ořechy, sušené ovoce, perník, cukroví. Dnes místy roznášejí třešňové větvičky.
Obchůzka lucek
v předvečer svátku sv. Lucie (13. 12.), bíle maskovaných žen. Lucky představovaly ženy zahalené do bílých plachet. Charakter masky dotvářely rekvizity, které lucky držely v ruce, a také jejich chování (peroutkou smetaly prach, vřetenem či vařečkou klepaly přadlenám po prstech, sfukovaly dračkám peří, strašily děti). Nemluvily nebo vyluzovaly sykavé a vrčivé zvuky. Obchůzky se udržely místy na východní Moravě.
Mikulášské obchůzky
v předvečer svátku sv. Mikuláše (6. 12.) – nejčastěji Mikuláše v tradičním převleku za biskupa (ornát, vysoká koruna na způsob mitry, berla), čerta s řetězem (v obráceném kožichu, s tváří začerněnou tváří nebo v masce) a anděla (v bílých šatech, s křídly, se zvonkem a s košem naplněným dárky). Někde se k nim přidávají další maskované postavy, jež přetrvaly z bohatších mikulášských průvodů v minulosti (smrt v bílé plachtě s kosou, žid, laufr ověšený zvonky, Turek se šavlí, dragoun, mouřenín, františkán, zvířecí masky jako koza, kůň, čáp aj.). Vedle dospělých se dnes převlékají za Mikuláše také děti – což je novodobým jevem, a je zvykem, že chodí více skupin. Živý obyčej v městech i na vesnici. V maskování se využívalo hlavně domácích zdrojů a vlastní dovednosti.
Vánoce
Církevní svátky na počest narození Ježíše Krista. V církevním kalendáři vánoční cyklus trvá od 24. 12. do 6. 1. Ve formování vánoční tradice se prolínaly staré slavnosti zimního slunovratu a obřady zaměřené na zabezpečení zdaru v hospodářství a rodině v nastávajícím roku s křesťanskými obřady a legendami.
Betlémské stádo (ovce, chodění ovcí, békání)
Štědrovečerní průvod chlapců se zvonečky, kteří hlasem napodobují ovečky. Pastýř přitom troubil a práskal prutem, dostával od hospodářů výslužku. K průvodu se přidali muzikanti a v této podobě – setkání občanů, dětí se zvonky a muzikantů se obyčej udržuje doposud (Moravskobudějovicko).
Koláčová slavnost
Zábava mládeže na Nový rok, spojená s nakrojováním nazdobeného koláče (bábovky, dortu), který dostávaly služebné dívky po skončení roční služby. V některých obcích na východní Moravě přetrvala koláčová slavnost jako zábava dospívající mládeže do konce 20. století.
Svátek Tří králů
Církevní svátek na počest biblických mudrců z Východu, kteří se přišli do Betléma poklonit novorozenci Ježíšovi a obětovat mu zlato, kadidlo a myrhu. Je spojen s obchůzkou chlapců představujících biblické tři krále, kteří před domem zazpívali známou koledu a dostávali naturální a peněžní dárky, někde nosívali malý betlém a tyč se zlatou hvězdou. Tříkrálová koleda je pozůstatkem obchůzkových her, které chlapci předváděli po domech. V posledních letech ji převzala katolická Charita.
Aktualizace: 28. 4. 2023